Možná nám to tak nepřipadá, ale psi mezi sebou neustále komunikují neverbálně, a to především pomocí různých signálů, jejichž hlavním cílem je předcházet konfliktům a uklidňovat. Pokud jste si těchto signálů u svého mazlíčka nikdy nevšimli, není důvod k obavám. I někteří odborníci, kteří popisovali podobné chování vlků ve smečkách, dlouho pochybovali o existenci takové komunikace mezi psy. Důvodem může být, že tyto signály jsou jemnější a snáze zaměnitelné s jiným chováním oproti signálům jejich divokých předků.
Je fascinující, že každý pes dokáže tyto signály rozpoznat. I kdybyste uvedli do kontaktu psy z různých prostředí nebo z opačných koutů světa, budou disponovat stejnou schopností. Někteří psi však mohou mít se čtením signálů problémy, například pokud během dospívání neměli možnost setkávat se s jinými psy nebo pokud byli za toto chování nesprávně trestáni. Také psi, kteří byli opakovaně napadáni agresivními jedinci, mohou tuto schopnost částečně ztratit.
Situace, ve kterých můžeme konejšivé chování pozorovat, nemusí vždy souviset s blížícím se nebezpečím nebo agresí. Pes může například konejšit i sám sebe ve chvílích, kdy je příliš nadšený z procházky. Pojďme si některé z těchto signálů blíže představit a uvidíte, jestli je dokážete vypozorovat i u svého psa.
Zdroj: Pexels.com
Zívání
Zívání je pro psy často prostředkem k uvolnění napětí. Mnozí lidé si zívání vyloží jako znak únavy, což může být pravda, ale často je to pro psa způsob, jak zvládnout situaci, kdy se cítí příliš vzrušený nebo nejistý. Proto je pro lidi konejšivý význam tohoto gesta často nenápadný. Toto chování můžete pozorovat například v čekárně u veterináře nebo při setkání s novými psy.
Zvednutí tlapky
I zvednutí jedné nebo obou tlapek může být způsob, jak pes dává najevo snahu o uklidnění situace. Tento signál však není tolik běžný a objevuje se spíše u štěňat nebo u psů v situacích, kdy je jim nepříjemné určité napětí v okolí.
Rozdělení
Rozdělení je velmi intuitivní signál, který psi používají, když cítí, že se dvě bytosti k sobě přiblížily příliš. Může se jednat o dva psy, kteří jsou si příliš blízko, nebo i člověka s psem, případně člověka s člověkem. Pes se snaží rozdělit tyto osoby či zvířata fyzickým postavením se mezi ně. Často to lidé chybně považují za projev žárlivosti nebo snahu o pozornost, ale v praxi je to konejšivý signál, jehož cílem je předejít konfliktu. Lidé mohou tento signál využít například při zklidnění dvou psů, kteří mají mezi sebou napětí, nebo když pes štěká a je třeba ho rozptýlit.
Nehybnost („zmrznutí“)
Imobilita, nebo-li "zmrznutí", je jedním z nejzřetelnějších konejšivých signálů, které pes může projevit. Nehybnost bývá často považována za projev strachu. Ačkoliv strach může hrát roli, většinou jde o zdůraznění toho, že pes nemá špatné úmysly. Když se k němu někdo přiblíží, pes může přestat pohybovat a stát, sedět nebo ležet zcela nehybně. Může to být i reakce na lidskou výzvu doprovázenou výraznými gesty – pes se jednoduše snaží člověka uklidnit.
Zdroj: Pexels.com
Další příklady
Mezi další konejšivé signály patří mrkání, změkčení pohledu nebo otočení hlavy stranou. Mrkání a změkčení pohledu jsou velmi jemné projevy, které psi používají k uklidnění druhé strany. Otočení hlavy do strany se často objevuje při fotografování psů, kdy se pes nedívá přímo do objektivu, protože se snaží konejšit „oko fotoaparátu“. Toto chování můžete pozorovat i při každodenních situacích, když psa fotografujete nebo když mu někdo cizí dlouze hledí do očí.
Závěr
Konejšivé signály jsou úžasným a komplexním způsobem, jakým psi komunikují své pocity, vyjadřují snahu o harmonii a předcházejí konfliktům ve vztazích s lidmi, psy i dalšími zvířaty. Naučit se tyto signály rozpoznávat nám umožní lépe rozumět našim psům a vytvořit klidnější a příjemnější prostředí, ve kterém se mohou cítit bezpečně a rozumět našim reakcím. Vzájemné pochopení je klíčem k hlubšímu a harmoničtějšímu soužití.
Tento článek vychází z knihy Konejšivé signály – Na jedné vlně s vaším psem od norské autorky a kynoložky Turid Rugaas, která byla průkopnicí tohoto tématu. Pokud vás tento článek zaujal, její knihu rozhodně doporučujeme.